Po dokončení parafrásí romancera o Cidu.

Jaroslav Vrchlický

Po dokončení parafrásí romancera o Cidu.
To lidé byli! Ti v skutku žili! To byla práce, vzlet a vzruch! To byla cti žízeň a lásky zlá trýzeň a za vším ideal – či Bůh. Jak my jsme chabí, neteční, slabí, jak sevření jsme v jeden kruh! Ti byli tak velcí, jak my jsme mělcí – Čím splatíme svůj velký dluh? Dluh k duchu dědů, my z malých středu žijící v stádě jepic, much, stíny jen stínů, neschopní k činu, my děti nadějí a tuch? Bez víry, lásky, čtem o nich zkazky 161 jíti za nimi, je každý hluch, náš hasne plamen, poměrů kámen v tříšť drtí v ráz náš křehký pluh. Žijete přeci, mstitelé, reci, váš žár snad zcela neutuch’; shnilou snad krví ideal prvý vzplá vnukům pozdním – nový Bůh! 162

Kniha Bodláčí z Parnasu (1900)
Autor Jaroslav Vrchlický