Memento.

Jaroslav Vrchlický

Memento.
Sichravý vítr větvemi třese, do cesty hází listí mi žluté, smutno je v poli, smutno je v lese, všecko tak šeré, jesení tknuté. A včera ještě paprsků, světla! A včera ještě vůně a písní! Slzí dnes růže, včera jež květla, lupení spadlé dýchá jen plísní. Dobře vím, přijdou zas dnové jarní s celou tou krásou zářného léta; zápalem nebe, zem bude básní, písní, co letí; vůní, co zkvétá. A přece toto memento zimy, tento den šerý s jeseně vzdechy, s mlžnou tou kápí s paprsky mdlými i s těmi deštných krůpějí echy Zbudezbude ti v srdci hluboko na dně zmaru a zhouby věštec jak stálý. V čistý zdroj kámen spadne tak snadně a z hloubi vodu pro vždycky zkalí. 31

Kniha Brevíř moderního člověka (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický