Do památníku.

Jaroslav Vrchlický

Do památníku.
Ó nemysli, čas prchající že blaho tvoje zachvátí, ty poklid v srdci, úsměv v líci se nad hroby uč doufati! Ten nikdy mnoho nevykoná, kdo jen své slzy počítá; ty v činech svých buď růže vonná, jež vůni svou všem poskýtá. Viz přírodu! Ta věčně žije, jen srdce sobců kamení, nám v žíly z její hrudi lije se krása, síla, nadšení. Nám volnosti zvěst není bájí, nám pravda nespí v domněnkách, vždyť bůh, který žil dříve v ráji, teď trůní v našich myšlénkách. 125