Tři sloky.

Jaroslav Vrchlický

Tři sloky.
Cos ještě ve mně hne se chvílemi, jak pták by k letu rozpínat chtěl křídla; jak hustě spletenými větvemi,větvemi když chtějí trysknout z jara nová zřídla. Tu zajásal bych: Křídla dejte mi! jen křídla! křídla! A slyším z dálky moře hučeti, jak drtí se a láme vlna divá, a zazpívám si píseň z paměti, již pastýř zpívá, při zvonů hlaholu do moře objetí stín Apenin když splývá. To táhne myslí jako zašlý sen, jak svatvečer se v děcka duši vloudí; můj duch jest spokojen, kam letí, naděj má a vzpomínku, kde bloudí, jak polibku ruch cos mi chvěje rtoma, a rád jsem, že jsem doma. 53

Kniha Co život dal (1883)
Autor Jaroslav Vrchlický