Jarní píseň na hrobech.
Jde tiše jaro mladé,
jde v písni a květu, v lásky snech.
Co zeleni kol všade
i na hrobech!
Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!
Jak, mrtvý, je ti dole
po víru a bouřích, zápasech?
Teď sedmikrásy v kole
si sedly v mech.
Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!
Jsi smířen? – V ňadrech země
to trysklo v života pramenech,
a z daleka a jemně
dí každý dech:
Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!
Po letech s tebou cítím,
co zkusils v života těžkých dnech;
dí hrob teď halen kvítím
jak na posměch:
Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!
107
Co tobě písně ptáků?
Co vůně a rosa v poupatech?
Co blesky lásky v zraku.
Smích na ústech?
Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!
Či přec tvé žití parné,
ty slzy a trudy a shon a spěch,
to vše nebylo marné? –
Zde zní jen vzdech:
Co mrtvé, spát, co živé, růsti nech!
V CHUCHLI, na hřbitově 1882.
108