Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Píseň.
Co květů do vody napadánapadá, než celý odkvete strom! Co vzpomínek se nastřádá ve dlouhém životě tom! Vzpomínky, květy ve propast sety, celičké světy zřím ve vás rozbitých, vychladlých hvězd! Když květy upadnou, zůstane na větvi zrající plod, leč vzpomínku vítr když odvane, zůstane – smutku jen hlod. Květ jarem z novu povstane z rovu; slze však, slovu nelze juž zkřísit, co ztraceno jest! A květy, vzpomínky v děsnou hloub vše padá rychlej než blesk, za květy měsíc tká stříbrný sloup, za žitím – sotva zní stesk! Vzpomínky, květy v nic věčné sety, celičké světy zřím ve vás rozbitých, vychladlých hvězd! 137

Kniha Co život dal (1883)
Autor Jaroslav Vrchlický