báseň bez názvu

Jaroslav Vrchlický

Dnů čaloun rozvijí se přede mnou, sám do něho tkám pestré arabesky, myšlének bájné květy, cit a stesky a touhu k světlu věčnou, tajemnou – a co tak různobarvý temně svítí, dím k sobě: „Ejhle žití!“ Kde přestanu, tam kouzelnice Noc začíná tkáti na myšlének stavu, kam nedospěl jsem, jde mi na pomoc, o hvězdy nebes zloupí vlastní hlavu, k nim rosu dá, co v květinách se třpytí, řkouc tiše: Ejhle žití! [7] A ráno pak se často divím víc, než Fra Angelico, jenž v ruce schoval tvář bledou žasem, Madonny když líc mu anděl tajně přes noc domaloval! Z tvé číše, poesie, musím píti. Kde sen jest, kde jest žití? [8]

Kniha Dni a noci (1889)
Autor Jaroslav Vrchlický