Povzdech.

Jaroslav Vrchlický

Povzdech.
Kolébko, v které usmívá se mé dítě sladkým žití snem, ó živá básni v štěstí jase, kde věřit lze a doufat zase, jen pohled na tě – dojat jsem. Ty hrobe v nesšlapané trávě, kde neznámý můj dřímá děd, sny jaké vzbouzíš v mojí hlavě, že chvím se, váhám ostýchavě, jak Hamlet jsem, jenž lebku zved’. Kolébko, hrobe, mezi vámi svět celý zmítá se a vře, váš taj poutníka divně zmámí, sám vejde v snivé vaše chrámy, však jiným dvéře uzavře... 122

Kniha Dni a noci (1889)
Autor Jaroslav Vrchlický