U Alfea na břehu květnatém(J5m)
za sebou lesů snivou nádheru(J5m)
před sebou tiché řeky zrcadlo(J5m)
a modré nebe jihu nad hlavou(J5m)
jímž jako bílých růží řetězy(J5m)
tlum čápů táhnul v dlouhých liniích(J5m)
ve zamyšlení Psyché seděla(J5m)
pol dítě ještě polo panna juž(J5m)
I dívala se do vln tekoucích(J5m)
jich povrch čeříc v pěnu stříbrnou(J5m)
a v snivém zraku cos jí zaplálo(J5m)
jak blesk jímž azur v nocích červnových(J5m)
se bez hřímání zaskví na chvíli(J5m)
I dívala se kam spěl ptáků let(J5m)
jenž menší vždy ve tůni etheru(J5m)
se ztráceli jak vločky sněhové(J5m)
zas mihli se pak jako v poháru(J5m)
když trysknou bílé vína perličky(J5m)
i dívala se dlouho za nimi(J5m)
a těžký vzdech jí ňadra rozvlnil(J5m)
ta útlá ňadra jak dvě poupata(J5m)
na bílé růže keři pučící(J5m)
Pak usmála se tiše blouznivě(J5m)
a prohlížela s děcka zálibou(J5m)
ve jasné vodě úběl údů svých(J5m)
Dnes poprv zlaté síně Olympu(J5m)
co opustila v děcka blouznění(J5m)
jak nevěstu zem zřela před sebou(J5m)
vše svátkem bylo jí pták zázrakem(J5m)
a včelka která hledající med(J5m)
až k vodě v zkvětlý leknín zbloudila(J5m)
jí zdála se ve slunce paprscích(J5m)
být oživenou malou jiskřičkou(J5m)
jichž lesklý dešť se denně vyřinul(J5m)
pod koly Hélia by v půlnoci(J5m)
na klenbě nebes vzplály hvězdami(J5m)
Květ lotosu se bála utrhnout(J5m)
a v řece když svůj zřela obličej(J5m)
tu podivením ruce roztáhla(J5m)
a chtěla sestře letět v náručí(J5m)
Leč na dně řeky sestra domnělá(J5m)
též ruce vzpjala též se usmála(J5m)
a šuměl proud a ptáci zpívali(J5m)
les z dálky hudbou svou je provázel(J5m)
a nad hlavou jí čápi létli v jih(J5m)
Jest krásná zem je nebes krásnější(J5m)
vše ples a vůně všude mír a klid(J5m)
a jaký život Z rána pod mechem(J5m)
juž sama volá na mne jahoda(J5m)
svým purpurem a v žáru poledním(J5m)
květ nabízí mi kalich rosy pln(J5m)
les dá mi lože louka květiny(J5m)
a nevím po čem toužiti mám víc(J5m)
Tak polo slovy polo myšlenkou(J5m)
se bavila nad vlny skloněná(J5m)
a s oblibou neb i v své mladosti(J5m)
juž byla duše ženou poněkud(J5m)
na krásu svou se v řece dívala(J5m)
na údů ovál ňadra perlová(J5m)
na retů korál vlasů zlatý třpyt(J5m)
a smála se a v ručky tleskajíc(J5m)
zas byla děckem Nahlas snila dál(J5m)
Vše krásné jest co vidím ve vlnách(J5m)
jen jedno se mi přece nelíbí(J5m)
nač na ramenou se mi kolébá(J5m)
dvé azurových křídel průhledných(J5m)
Cos létlo kol nad vody povrchem(J5m)
a mělo též dvé takých perutí(J5m)
tak jemně tkaných s leskem kovovým(J5m)
to těkalo jak v hlavě mojí sen(J5m)
od květu k řase mezi vlnami(J5m)
a zmizelo kdes v šerém rákosí(J5m)
jak úsměv tichý v obličeji mém(J5m)
Cos ve květinách spalo v poledne(J5m)
a mělo stejná křídla lehounká(J5m)
na kterých azur hrál si s purpurem(J5m)
Leč k čemu já mám perutě ty nést(J5m)
Já zřela večer dřív než měsíc vzplál(J5m)
mně příbuzné a stejné bytosti(J5m)
v rej zatáčet se rosné po nivě(J5m)
se koupat v řece ale žádná z nich(J5m)
ač mohutnější byly údy jich(J5m)
přec na svých bedrách křídel neměla(J5m)
V kmen dutý stromu z rána skočila(J5m)
mým vyplašena krokem těkavým(J5m)
též jakás žena krásná jako já(J5m)
však rovněž bez křídel Proč jenom já(J5m)
mám na bedrách jich nésti vlnění(J5m)
A snila zas a do vln patřila(J5m)
a nevěděla v sítí blízko ní(J5m)
že Satyr spal Hle teď se probudil(J5m)
Byl po pitce a noční orgii(J5m)
vous zcuchán ještě vínem vlhký byl(J5m)
Mnul sobě malé oči pitvorně(J5m)
se ušklíbnul a chtěl se převalit(J5m)
zas v husté sítí k nové dřímotě(J5m)
když Psyché uzřel blízko na břehu(J5m)
I skrčil se a chráněn rákosím(J5m)
se plazil k ní zrak jeho sítím plál(J5m)
jak bludička Dost blízko nyní byl(J5m)
leh na břicho a těžkou hlavu svou(J5m)
o huňaté své ruce podepřel(J5m)
a šklebil se na Psyché patřící(J5m)
a nemoha se déle udržet(J5m)
mlask ústy hlučně byl to zpola vzdech(J5m)
a zpola útok co mu sjelo s rtů(J5m)
Jak pěkné dítě mladá beruška(J5m)
Psyché se lekla trhla hlavou svou(J5m)
a zřela Satyra Ha obluda(J5m)
a chvěla se jak lístek osyky(J5m)
On ale blíž a blíž se plížil k ní(J5m)
zrak jeho plál jak zářná pochodeň(J5m)
na rukou každý sval se napínal(J5m)
juž páže vztáh by strhnul ji v svůj klín(J5m)
smích jeho z dálky opětoval les(J5m)
tu Psyché obě křídla rozpjala(J5m)
a vzlétla výš jak vážka nad vlny(J5m)
v azúr se vznesla pestrým motýlem(J5m)
a dolů zněl smích její stříbrný(J5m)
jak laškující povyk hrdliček(J5m)
zní z šedých skal když lesy v slunci spí(J5m)
a poledne se dívá do řeky(J5m)
Když s výše své se Psyché dívala(J5m)
tu viděla jak satyr sklamaný(J5m)
se vrhl v tlum se koupajících nymf(J5m)
jak jednu strhl silným ramenem(J5m)
v své objetí ji táhl v lesní sluj(J5m)
On smál se ale nymfa úpěla(J5m)
tak bílá ona on tak špinavý(J5m)
A juž se Psyché nedivila víc(J5m)
proč na bedrách má křídla motýlí(J5m)
Ó Poesie jak v prach všednosti(J5m)
by často chtěla Skutečnost tě rvát(J5m)
Ó jaké štěstí že též křídla máš(J5m)
host na zemi že můžeš uniknout(J5m)
zpět v domov svůj ty dítě étheru(J5m)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
8 |
| Celkem veršů: |
136 |
| Jamb: |
136
(100 %)
|