O starém hradu nad mořem
zní staré povídání,
když umříti měl někdo v něm,
vždy přišla bílá paní.
Po náspech plížila se v stín
a chodbami se mihla;
vždy zrodila se dcerka, syn,
jak o ní zvěst sluch stihla.
Ve skutečnosti stručná věc
a bez čárů se děla,
kýs cestující umělec,
ten rozluštil taj zcela.
Na bílou paní čekal tich,
než spadla mlha z rána
a viděl – z komnat rytířských
jít – dcerku kastelána.