Oliva prý strom je slitování,
šedé větve k prachu sklání,
ale co snů sladkých visí na ní!
Šel jsem jednou hájem olivovým
s tajemstvím své lásky tenkrát novým,
co jsem cítil – podnes nevyslovím.
Bílé mraky modrým nebem létly,
v šedém listí samý paprsk světlý
a vždy dva se v políbení střetly.
Starý sen se k staré hlavě sklání,
báje o věčném jak milování...
Oliva prý strom je slitování.