Holý kraj, v něm sotva stín,
nad struhou ční starý mlýn.
Kol jen hlasné ozvěny
bijí o strop dřevěný.
Holým krajem jen se mih’,
za ním letěl vln v dál smích.
Já tu stanul v dumách něm.
Co být mohlo štěstí v něm!
Štěstí, o němž jsem jen snil,
jež jsem nikdy neprožil.
Proč se jen v mou cestu mih’?
Za mnou letěl vln jen smích.