VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,

Jaroslav Vrchlický

Ó smrti moře bez všech bře(J4f) jež břehy života nám trháš(J4f) kam trosky lupu svého vrháš(J4f) sny krásu velkost lásku hu(J4f) Ó kdyby aspoň v úkoj slad(J4f) co vel krás tady bylo(J4f) se v jiném tvaru navrátilo(J4f) ve novém zjevu sta látky(J4f) Ó kdyby aspoň oči vlíd(J4f) v hvězd paprscích nám vzplály zase(J4f) nám žehnace ve pase(J4f) v své ři mystické a klid(J4f) Ó kdyby aspoň ruce(J4f) v květ lekno pro(J4f) v šer kte nad mi se klene(J4f) nám dech a rosu střely v muce(J4f) Ó kdyby vět houštinami(J4f) v noc plnou smutnou ztmělou(J4f) ten slad hlas byl filomelou(J4f) jak byla by tu stále s námi(J4f) Však mar přá ve atomech(J4f) vše rozprášeno rozptýleno(J4f) sen vzpomínka je naše no(J4f) Jak smut hučí tr v stromech(J4f)