XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,

Jaroslav Vrchlický

pros poutník v světa kruhu(J4f) jenž zamyšlen rád k hvězdám rám(J4f) co krásho kde najdu sbírám(J4f) a navlékám na pís stuhu(J4f) musil se přec zastaviti(J4f) nad čarným zjevem duše Tvo(J4f) jež vždycky krásy ve voji(J4f) všem vala jen manu ti(J4f) Nad amforou tou plnou (J4f) jež hudbou na svět kol se lila(J4f) a všecky jala okouzlila(J4f) jichž srdce idealem stů(J4f) Nad vzácnou nedanou shodou(J4f) v níž cit a čin šly ve souzvuku(J4f) sen s myšlénkou si daly ruku(J4f) jak paprsky dva čistou vodou(J4f) Nad gracií jež tam se chvěla(J4f) kam padnul jen lem Tvo řízy(J4f) jíž byla kaž všednost ci(J4f) neb k velkosti Tys vždy jen spěla(J4f) A málo žen jsem našel v ži(J4f) k nimž genius když v snu se shýbal(J4f) by s uním též v srdce vlíbal(J4f) jim hvězd jas jenž dobrem sví(J4f) Tak duše se zastavila(J4f) u Tvé jak u leknu zticha(J4f) v noc bezhvězdnou jenž smut chá(J4f) Buď požehna duše mi(J4f)