Ten Prometheus na své skály štítu,
sup jemuž hlodal útroby v zlé muce,
ten Ixion hnán kolem v rozmach prudce,
ten Sisyf s balvanem svým na Kokytu;
ten bědný Tantal, jemuž v luzném třpytu
plod kynul, který nechytily ruce,
ten Dantův Lucifer v ker ledných shluce,
ten Farinata v žhavé rakve skrytu;
ti všickni tam pod olověnou kápí,
ti v stokách lejna z visionů Snorra,
ó vlasti má, svůj trest přestojí snáze;
přes tebe věky hřmí všech útrap slapy,
tvá noha v poutech, na tvých ňadrech hora. –
Však, ptám se, je trest s vinou v rovnováze?