Buš do skály a jistě tryskne pramen,
když v skále zajat v ňadru jejím zpívá,
však marná práce tvá i snaha lživá,
když prázdný je a suchý uvnitř kámen.
Chtěj v ledu točen rozdmýchati plamen,
vše marná je tvá péče účinlivá:
jen živ-li národ, je i píseň živa
a z jazyka pak přejde v svaly ramen.
Jen k sobě lásky víc a shovívání
a místo krve budou padat růže
z těch zmozolených, uhnětených dlaní.
Pryč s předsudky a záštím! K sobě úže!
A skřivan jitra vzletne z českých plání,
a stará hrdost vstane v srdci muže.