Minulost a přítomnost.

Jaroslav Vrchlický

Je povinnost, znát děje velkých dědů, však směšné jest, hýřiti v zašlé slávě, když sok vám sahá po poslední krávě a v chatě hosty máte s nouzí bědu. Když není cáru, skrýt hnis vlastních vředů, je směšné, sníti o královském hávě, o hrdinách, když rovni sžaté trávě mdlí hynem v slabochů a lotrů středu. Zní ovšem svůdně zvěst o minulosti, však pouze přítomnost je ona lícha, jež símě hanby nebo slávy hostí. Té chopte se bez ilusí a smutku a pak můž’ vaše na dědy vzplát pýcha, na kmenu starém zlatitý plod skutků.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby