Ideál a idol.

Jaroslav Vrchlický

Ideál a idol.
Děd ideál měl – vnuk má idol pouze. Toť celý rozdíl. Ideál je ryzí, žel, v sobectví když masce zcela zmizí, kam strhne špatnost jej či krutá nouze; Jeje idolem pak, křemen v žití strouze, ne zářný démant s paprskovou přízí, ne orel, slunce jenž se dotkne řízy: jen oškubaný pták je na motouze. Jeť idol sprostá modla, jež se šklebí, své zžírající děti, stále lačný ať Momus příšerný, ať Moloch mračný. A čím víc krmen, víc má zapotřebí; co ideál vše bratrům zanechává, jde světem, žití láme chléb a dává. 34

Kniha Hlasy v poušti (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický