Přání.

Jaroslav Vrchlický

Než zavru k poslednímu spánku oči, to aspoň chtěl bych viděti jen z dáli, že smutku mrak, jenž naše nivy halí, ustoupí slunci, jež k nám pro vždy vkročí. Že poslední to zrno na klokoči, jež mozolnou tu českou ruku pálí, se sveze, žernov do prachu se svalí, jenž hněte nás, že Čech se doma zočí. To aspoň, aby rtové nemusili se denně chvěti zoufalým tím slovem, jímž gladiator do areny vcházel; bych nebyl v posměch vlastních snů a síly, bych neviděl vlast celou jedním rovem, kam kosti dědů se smíchem syn házel.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby