Za Janem Nerudou.
I.
I.
Tak padl’s čistý na Svůj čistý štít,
na kterém velká dvě se hesla skvěla:
Vlasť! Krása! V nich Tvůj soustředil se cit
i rázný čin, v nich duše Tvoje celá
se zvony rozzvučela;
Tak padl’s čistý na Svůj čistý štít.
II.
II.
Vším byl Jsi rád, neb celý byl Jsi muž,
skráň jasná k myšlénce, dlaň pevná k činu.
Ty’s klidně patřil na obětní nůž,
nechť stopit měl’s jej v ňader vlastních klínu!
Ty’s nešel nikdy v stínu,
vším byl Jsi rád, neb celý byl Jsi muž.
III.
III.
Stál’s nejradši, kde duněl boje vír,
zvyk’ vítězství Jsi nosit v jeho vřavy,
a ballady jak Tvojí bohatýr
Své zlaté srdce, plné horké lávy,
Jsi vrhnul mezi davy,
se prosekat, kde duněl boje vír.
120
IV.
IV.
Nuž tedy v před za srdcem rekovým!
Ty nechceš slzí, vždycky zhrdal’s bolem.
Viz, nebe červánkem plát nachovým
a samé růže v českém láně holém,
Tvé růže hoří kolem! –
Nuž tedy dál za srdcem rekovým!
121