Fráze.
Tu znáte nevěstku z vidění Jana,
„jež s všemi králi všeho světa líhá“,
dnes do kořan jí otevřena brána,
dnes plna jest jí tribuna i kniha,
v zrak vlepí pozlátko ti, jímž je stkána,
jak motýl se a vážka vůkol míhá,
jak řeka z jara protrhla vše hráze –
Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!
Na ostří péra sedí kritikovi
a pod kvadrátem sedí kazateli,
jak šermýř zručný ohání se slovy
a pouze v slovech její význam celý.
Cos našeptne a víc v tom šeptu poví,
než myslitele stih’ to výzkum bdělý,
prach zvíří lehce, rozdmýchá vše saze –
Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!
Je pathetická, potřeba jak určí,
je drze cynická, jak velí moda,
svým jedem stříkne po myšlence tvůrčí,
a víno ducha – bezbarvá je voda.
147
Strom šumí dnes ji, pramínek ji zurčí,
vše koupí lacino, vše draze prodá,
jak věčný kejklíř tančí na provaze –
Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!
Pro každý obor myšlenky a citu
má slovník svůj, vždy najde slovo pravé,
jak zlatá muška hraje v lesku, třpytu,
kdo právě vrch má, slyší její Ave!
Vše hesla svorně srovná na svém štítu,
vše jest jí vítané a dobré, zdravé,
čím dospěti lze ku výsledku snáze. –
Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!
Ji politik zná jako symbolista,
ba tento její vladař ze všech pravý,
ač jednonohá, obratně jde, jistá,
ví, chytřejších co pomátla již hlavy;
ví, všady svět že nemá ani místa,
kam umístil by vavřín pravé slávy,
a při tom že mu kanibalsky blaze –
Zdar, paní světa, vševládnoucí fráze!
148