PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
Sestoupíš-li ještě ke mně, pak to učiň tiše, jemně, jako Vesna tkne se dechem spící země. Zvlň mé duše touhy, žely, jak jde zvolna večer ztmělý přes vadnoucí, mroucí, schnoucí asfodely. Zvlň mé nitro vírem tónů, z moře hoře, v kterém tónutonu, vyveď mne v říš tajůplných visionů! Co pak z toho, až se vrátím, illusí že mnoho ztratím, [45] aspoň sobě v sladké mdlobě cestu zkrátím. Nad zmrhaným rájem v studu, nad ztraceným v hořkém trudu naposledy při tvé písni plakat budu! 46

Kniha Hořká jádra (1889)
Autor Jaroslav Vrchlický