V. Hleď, azur jesti jako velká vodní tůně,

Jaroslav Vrchlický

V.
Hleď, azur jesti jako velká vodní tůně, Hleď, azur jesti jako velká vodní tůně,
 z níž pozvedá se měsíc, oko leknínové, kraj prosycen je něhou, vzduchem táhne vůně, na trávě svítí rosy kapky brillantové. Z dna tůně flétna zní a harmonika stůně. Ó na svém srdci nosit chtěl bych ten květ svatý, mé srdce po něm dávno chvěje se a stůně, by střásal na můj zpěv svůj zářící pel zlatý, by zněl jak harmonika ze dna vodní tůně a chvěl se motýlem ti ňader nad poupaty! Ó bílé čelo tvoje podobá se luně, když z lůna černých mraků nad horami plove, noc letní spí v tvých vlasech, z ňader stoupá vůně a zatápí mne mořem! Pojďte, moji snové, jí z očí flétna zní a harmonika stůně. [39]

Kniha Hudba v duši (1886)
Autor Jaroslav Vrchlický