VI. Těžce voní akacie,

Jaroslav Vrchlický

VI.
Těžce voní akacie, Těžce voní akacie,
 že až závrať hlavu jímá. Zda to srdce země bije? Ne, to dutě z dálky hřímá. Jako zlaté jiskry v keři španělských much dav se točí, řek bys, že to tekou v šeři žhavé slzy noci z očí. Nad pahorků modré lemy vzpjal se velký měsíc žlutý, jako lampa hledí k zemi zamyšlený, nepohnutý. Jako v závod květy dýší, zdroje šumí, slavík zpívá, akacií květy v tiši do vlasů ti větřík schvívá. [40] Kdesi bouř – zde čisté nebe! V srdci mém bouř rovněž děsná, ale když jsem blízko tebe, je v něm azur, zpěv a vesna: A tak písně mojí slova spřádají se mezi stromy jako píseň slavíkova mezi vzdálenými hromy. 41

Kniha Hudba v duši (1886)
Autor Jaroslav Vrchlický