Ticho. – Jenom fontán kvílí,
hlouběj, hlouběj v polštář bílý
lilje tvých se ňader chýlí,
i tvá tmavá kštice;
písně, jež mi v srdci zbyly,
jak hrdličky hlavu skryly
pod křídla, se utišily.
Nemluv ty též více!
Ticho. – Ob čas hvězda sletí,
vůně dřímá ve poupěti,
a sny zlaté v hlavách dětí,
svět je míru moře;
a k tvojím snům do objetí
pospíchá má láska spěti,
tmavá jak stín starých snětí,
zářící jak zoře!