XXV.
O lásko, tak můj život celý
O lásko, tak můj život celý
jsi vyplnila vesele,
jak rozlétnou se z jara včely
do rozkvětlého jetele;
Jakjak mezi vrbin tenké proutí
se velký svlačec zachytí,
stvol každý musí obepnouti,
když bílou hvězdou zasvítí.
Buď žehnána, ty duší ráno,
ty srdce zóro obrovská,
ty roso, nektare a mano,
ty berlo v žití královská!
Vždy rozhazuješ a vždy zase
máš plné ruce, plný zrak,
a nasytí se při tvém kvase
duch bezmezný i malý pták.
[67]
Ó rajský chlebe lidem daný,
ó svite do tmy skanulý,
jímž nejhroznější srdce rány
v duh zlatolesku vzplanuly!
Mluv ke mně květem, básní, ženou,
a z pohárů všech pít mi dej,
a smrtí že jsi zakuklenouzakuklenou,
mi v smrti teprv zašeptej!
68