Forma.
Je forma udice, jíž zlaté rybky myšléneksemyšlének se chytajíchytají,
a proutek myrty, na němž různé květy u věnec se splítají,
a kouzelná je píšťalka, na jejíž trilek v ráz
přiletnou ptáci, obrazy, jež volně na větvích kol lítají;
a duhou je, jak oblouk pestrobarvý rozklene,
v mír vlny citů rázem tiší se, nechť divoce se zmítají;
a slunce jest, kterého teplé, tvůrčí paprsky
v květ rozdychují svět, když těžkou chmurou všednosti se kmitají.
Ať Hellén různotvárnou v tanci vířivém ji snil,
či žalující jednozvukou smutně unylou bard v Kytaji,
ať bachantky je miska smyslností kypící,
ať kalich, kterým duši kapky many mystické se skytají:
Vždy forma nerozlučné jesti roucho myšlénky
a všecko báseň pravá jest, kde svorně ve sňatku se vítají.
[117]