Ballada ku chvále karnevalu.
Juž přijel – cimbál hlasně třeští,
zní basy vzdech a houslí kvil,
a v kotillonů hustém dešti
pln pierotů, gnomů, vil
svět celičký se utopil
jsa na taneční změněn sál. –
Teď bláznovství všem jesti cíl –
Ať žije kníže karneval!
Ctnosť chytil rozmar ve jho kleští,
hřích lysou leb si opentlil,
a v shonu opic, které vřeští,
se valí městem v šíř a dýl;
mnich růženec svůj odhodil
a knihu mudrc, žezlo král,
by každý rozkoše číš pil –
Ať žije kníže karneval!
Teď parkety sám Amor leští,
by spíše pad, kdo zabloudil
tam, oka jas kde blaho věští
a sladkou něhu rajských chvil,
[161]
jak maskou šleh a v hruď se vryl!
Ó věř, mnohý by život dal,
by rád si ještě zabláznil! –
Ať žije kníže karneval!
Poslání:
Můj sen, jenž letěl světem dál,
se pod masku tvých líček skryl –
Ať žije kníže karneval!
162