Noc.

Jaroslav Vrchlický

Park tmí se; poslední blesky mroucího slunce se kmitají, a jako motýli zlatí v síť ve spoustu stromů se chytají, jak dlouhá měnivá niť se poslední mihl teď v dáli; lze s těží rozeznat stezky, v šer modravý všecko se halí. Jde večer; sám blíže cesty stojím tu, zřím parku v hloub, kde na louce stříbrný vodotrysk jak vzdušný míhá se sloup! Teď poslední zážeh se blysk’, tříšť žhavých rubínů vrhnul na písek i suché klesty; však šer jej v náruč tmy strhnul. Tma. Přemítám o tobě, noci, jak přelud vzdušný jdeš sem, jak vůči tvému zde tajemství je člověk zdrcen a něm! Čím ty jsi, sotva on ví; cítí, jak velká tvá vláda, tvé tajné ustoupí moci, jak v hlubinu kámen když padá.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

141. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VE STARÉM PARKU... (Antonín Klášterský)
  2. Jitro v srpnu. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Dech země. (Emanuel z Čenkova)
  4. V bouři. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Bdí láska Boží neobsáhlá! (Xaver Dvořák)
  6. Píseň o slunečnicích. (Antonín Klášterský)
  7. III. Jitro po bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  9. Cestou. (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. MELODIE. (Jaroslav Vrchlický)