Na vsi v zimní noci.

Jaroslav Vrchlický

Na vsi v zimní noci.
Tiše kane k zemi světlo měsíce, stromy tulí k sobě hlavy šumíce. V černé stíny ostře padá světla pruh, stodoly spí v mlze, v sněhu les i luh. Na vsi ze světa juž ztracen sám a sám, s topoly bdím při měsíci, vzpomínám. Jak teď hrčí vozy z plesů v ulicích, co tu noh jest unavených, víček mdlých Svadlýchsvadlých kytic – však co srdcí rozkvětá, všemi zvonky svůj ples jásá do světa! A tu na vsi zasmušilý samotář cítím všech těch mladých srdcí lesk a zář. Cítím vše to štěstí lásky, ples a jas, myslím, že to budu v hrobě cítit zas. 72