V jeseni.

Jaroslav Vrchlický

V jeseni.
Na zdi se plané víno červená a hrozny jsou juž plny pavučin, z hor časem ostrý vítr zastená a strží svítí purpur řeřabin, a s listím svadlým stín mi na skráň pad’, já nevím odkud, ale cítím chlad. Snad zima dá, v čem jaro sklamalo. Ach bože, co jen toužíme a chcem’! Vždyť k štěstí třeba je tak pramálo, a i to málo prchá plachým snem; a zima přejde jako jaro též a v konec všeho zas hrob nalezneš. A přece tato časů proměna mne dojímá, ten purpur řeřabin, zeď stará vínem celá červená a těžké hrozny plny pavučin, mdlé slunce, jež, když mlhu rozhrne, svět celý stopí v záři stříbrné. 76