Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Píseň.
Tak všecko, co má svět, jsi, bože můj, mi dal, i kouzlo mladosti i lásky úsměv sladký, i písní plnou žeň i těžký žití žal – A všecko bych ti dal rád zpátky! Ne z pýchy dětinské, jež ráda zhrdá vším, leč z klidné rozvahy, že nic tu stále není, že rozkoš žlučí je a sláva že je dým, a bleskem prchá políbení. Vím, tak to musí být, vím, tím jen stojí svět, jsem jako každý klas a musím zráti k zmaru; však édenský proč květ jsi v holou štípil snět, když musí zahynouti v žáru? Jsem vděčný za všecko, a přec můj celý vděk je vína šumná číš, jež hořkost na dně tají, je rtů dvou zoufalý a žhavý polibek, které se více neshledají... 93

Kniha Jak táhla mračna (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický