Omnes vulnerant, ultima necat.
Jak na orloji rafije se šine,
to málo zábavné, leč každá chvíle,
jak padne kyvadlo, jež zní a hyne,
ti vypravuje, že jsi bližší cíle.
A každá vteřina je hydra děsná
a každá praví: Když ne já, pak druhá.
Co mladost, smích, co jásání a vesna? –
Ó deska rakve bezcitná je, těsná!
A každá vteřina je chladná zmije
a každá syčí: Když ne dnes, pak zítra,
a pomalu, však jistě hrob vše skryje.
Jak malý jsi jen s touhou svého nitra!
Co ještě zbývá? Čekat v trapném snění
na poslední tu milosrdnou dýku;
dél netrvá to nežli okamžení,
než políbení luzných, dívčích rtíků.
A po všem navždy. Náhody vše hříčka
je ostatní, tvá paměť i tvé jméno;
vše nestojí, by slzou zvlhla víčka
a z hnízda bylo ptáče vyplašeno.
98