Nuž pokračujme, kdo víc při tom ztrácí,

Jaroslav Vrchlický

Nuž pokračujme, kdo víc při tom ztrácí, Nuž pokračujme, kdo víc při tom ztrácí,
vy ve svém lání a já ve své práci, vy v záští, hněvu, šklebu, pohrdání, já v myšlení a v písni, v přemítání; vy v bahně předsudků, já v zoři světla, vy v těžkých poutech, z nichž juž dávno vzletla má duše jako motýl v éther bezdný. Vy na mne bláto, já na vás pel hvězdný. Co zbude v sled? Na hrobech trochu trávy. Leč rád bych věděl, kdo z nás dřív se znaví?
[113]