Cesta v jeseni.

Jaroslav Vrchlický

Cesta v jeseni.
Juž hnědnou skály, tmavošedá pára z niv stoupá; topol, konec úžlabiny jenž hlídá, černý sloup jest, hruška stará má místo listí v snětích samé stíny. Ves v sadech skrytou nerozeznáš v dáli, jen občas prach se zvíří na silnici; hlas kroků dutě zní, svět v šer se halí, pro mlhu nelze vidět večernici. Ve křovinách to šustí tajuplně, jak vedle tebe kdosi chvěl by rtoma. Co praví listu list, co vlna vlně? Ó šťastni, kdo jsou u svých doma! doma! 130