Stigma.

Jaroslav Vrchlický

Stigma. (J. V. Sládkovi.)
Nechť dílo básníka je málo vděčné, ty chvíle, v kterých okřídlená sloka ze zřídel rajských sladkou manu loká, jsou přece krásné, veliké a věčné. A sladkost jich prosákne celé žití jak vůně květin hlínu, troud a střepy; tak odlesk barev nosí v duši slepý, tak dávno shaslé hvězdy přec nám svítí. Tak před zviklaným křížem na rozcestí, zkad zmizel dávno rezavý bůh, každý se křižuje, tak rovněž psáno navždy na čele básníků je: „Šlo tu štěstí!“ 134