Ó sestry Helikonské, čím to asi,

Jaroslav Vrchlický

Ó sestry Helikonské, čím to asi, Ó sestry Helikonské, čím to asi,
že všichni, jenž jdem za paprskem krásy, v tmu žití z vašeho jenž padá čela, jsme bědná družina a osiřelá; že všecko víc nás hněte, pálí, tísní, trn každý bodá, každá slina třísní? Ó sestry rajské, sám to s výtkou cítím: Kdy spokojen byl který básník s žitím? Vše dejte jemu: radost, štěstí, slávu, do srdce lásku, laur na jeho hlavu, vždy urážku dřív nežli potlesk slyší; tak v marné touze, kterou hrob jen ztiší, zří propast jako Pascal kolem všady s Medusou na dně, jak potřásá hady...
138