Věčný stesk.
Máš pravdupravdu, duše má, co neřekla jsi,
já vycítil a plnou notou hlásí
se ve mně cit, dál svítí na mou stezku:
Je dost již toho stesku!
Nic nespomůže – jiné pouze nudí,
a nerozhřeje – spíše srdce studí
v svých matných perel čarolesku –
Je dost již toho stesku!
Dost slzí, resignac, v minulo touhy,
vždyť tebe mám – to druhé balast pouhý;
jen jednou Bůh nám objeví se v blesku –
Je dost již toho stesku!
Mně v tobě zjevuje se každodenně,
ty svět můj zabíráš, jak rosteš v ceně,
co zmijí sykot nám ve supů vřesku –
Je dost již toho stesku!
Jen v sebe zříti! To je moudrost pravá
a z hlubiny té perla vždycky vstává,
toť láska vryta na sinajskou desku, –
tou konec všemu stesku.
24