Řádky z denníku.
Jen vybavit se z denní všednosti!
Ký akkord tebe volá, básníku?
Pryč! Odtud pryč, kde vše tak mělké jest
a nízké, pravšední!
Snad Achillu
tak bylo na Skýru, když trouby hlas
od moře slyšel, strhl dívčí šat
a nahý běžel řeckým lodím vstříc.
Jen vyprostit se! To je zákon všeho,
co k žití schopnost má a k světlu chce.
Tím kvílil starý Ovid u Skythů
na pustém břehu moře Černého,
tím kvílí stejně básník moderní
v měst pustém ruchu, vřavě, hlomozu.
Jak vybavit se? Snad se vrhnouti
a střemhlav do moře, jímž pohrdáš,
či zatarasit se a v duši svojí
se hradbou obklopiti starých mistrů,
těch světlých otců starých odkazů,
a hledati tam, co ti nedá svět?
30
Či cestovati někam daleko
a ztratit sebe, bys tam našel sebe
ve novém přerodu?
Vše stejný klam.
Já jedno před sebe si zašeptám:
Měj lásku, k vůli které dále žít
je cenou žití! S bohem cesty pak
i staré knihy – spat jdu spokojen.
31