Moudrost.

Jaroslav Vrchlický

Moudrost.
Co prochví srdcem v povznešené chvíli, ať nudný život, má přec leckterou, jak bílá holubice níž se chýlí, tu s plnou srdce přijmi důvěrou! Tu zaplašíš-li, sotva přijde druhá, můž’ skepse na vše býti odpověď? Pak zalkáš, kůra srdce jak je tuhá! a kolem bodláčí a štěrku změť. A mohla přec ta chvíle býti drahou! I po letech ji srdce vycítí jak svlačce vůni, který s rosnou vlahou se nad zdí nahou a rozpadanou v štěrku zachytí! 32