Jarní procházka.

Jaroslav Vrchlický

Jarní procházka.
Sta tisíc kouzelných ech, probouzel pružný mi mech, po dlouhé zimě jednou zas, když tísní šel jsem trav a řas, kde řeky křídový břeh plál bělem sedmikrás. Ó Bože! Každý ten květ byl náhle mluvící ret. „Což v zimě zaspal’s?“ ke mně děl a já jsem strnul, já se chvěl... Jak nový byl mi svět, jímž zamyšlen jsem šel! 38