Šeptáno do ucha.
Nech mne dále, nech mne stranou
od banalních hlasů všech...
Tiše moje slzy kanou
pryskyřice na stromech.
Zlaté slzy! – Snad hmat drzý
se stromů je uloupí,
kadidla z nich dým však brzy
jednu duši vykoupí!
*
Šel jsem světem s amuletem
lásky tvojí dál a dál,
žíznivým se modlil retemretem,
ale Bůh se – neozval.
Teď Bůh mluví – já však mlčím,
nic nepohne srdcem mým
a jen supů skřekem vlčím
lidský škleb mé písně rým.
*
46
Políbit tě mezi vlásky,
kde se zlatou vlnou čeří,
byl by velký důkaz lásky,
srdce tvé však – neuvěří.
Políbit tě mezi ňadra,
byl by důkaz přízně tvojí...
Slupka tvrda – sladkost jádra
srdce vyloupnout se bojí.
*
Samá rosa na pažitu –
srdce moje – jeden vzdech!
Rosu zlíbá slunce v kmitu,
kdo mé slzy v bolestech?
Rosa – slzy – jedna látka
splynou slunce záplavou,
když se tvoje hlava sladká
skloní mojí nad hlavou...
*
Ó jak žena psáti umí
v radosti i nevoli!
Básníci, co vaše dumy?
Choďte k ženě do školy!
Srdce zladí, srdce zdrásá,
otráví sen, okřídlí,
a svět žasne: Jaká krása!
Žel, na prahu mohyly!
*
47
Někdo trpí – kdo se ptá?
NikdoNikdo. Sám v svém bolu
nezavzdychne, nereptá...
Druhý jde s ním spolu,
neuhádne, nevytuší,
lásky chléb že s jednou duší
jedí při témž stolu!
48