Krajina u Lichnice.

Jaroslav Vrchlický

Krajina u Lichnice.
Les plný srázů, balvanové tříště, pod kterou šuměl horský potok v snách, již řídnul, rostl šer a křídly sviště nám netopýr nad hlavou znikl v tmách. Les couvnul. Byl jak šiky vojska tmavý, my v kotlině se octli travnaté, jež díži podobna až v obzor mhavý své pnula svahy vřesem bohaté. Kol ticho. Moucha ani nebzučela, tlak blížící se noci na vše pad’, za námi lesů hymna došuměla. Tak teskno bylo v klínu pustých lad, Žeže řek’ bys, kletba na něm leží jistě, kraj pustý byl a mrtvý, nesdílný, dvě žhavé oči plály v jednom místě – kočárů našich rudé svítilny... 60