Důvěrná epištola.

Jaroslav Vrchlický

Důvěrná epištola.
Že prchá mládí? naříkáš, že jeho dny jak větrem listí letí? Že vlastní se ti odcizují děti? Že sama jak peň holý lkáš? Což věrný břečtan necítíš, jenž kolem tebe vždy se vzhůru vine, když tvá snět padá – on výš kyne, a je ti denně blíž a blíž. Máš pravdu: Vyrost’ odjinud, zde bují jako pravý cizopasník, však tím je, drahá, v světě každý básník, jej proto deptat – byl by blud. On s tebou vzroste věrně dál, nechť nemá květ, má svěží listí, před vichry, zimy nenávistí tě skryje, snese jejich pal. Vše mizí, přejde. – Světa řád a žití zákon zní tak neúprosný, mít břečtanu háv kolem sebe rosný, jak mnohý kmen by, věř, byl rád. 65