XXIX.

Jaroslav Vrchlický

XXIX.
Pyramidy na obzoru v zrak můj ráno šlehly, večer pak jsme unaveni pod nimi si lehli. Tucha hrobu ovála nás v dlouhé tiché noci, z rána děti Beduinů k nám se v shluku sběhly. Před polednem odtáhli jsme – ale pyramidy jak náš příchod, sen i odchod okem věků střehly. Dál jsme jeli zadumáni, jenom v srdce hloub se vbodávaly mizící jich na obzoru jehly.