XXXV.

Jaroslav Vrchlický

XXXV.
Při pohřbu posledního mého vojína můj vyvře hněv, má pěsť se zatíná, já želím odchod muže dobrého, pro něhož nový život začíná. Při pohřbu nejvyššího emira klid hrobu se mou tváří prostírá, kam šel, též půjdu jednou, hlava všech, v stín, do prachu, do prostor vesmíra. 93