XXXVI.

Jaroslav Vrchlický

XXXVI.
Fatmě náhodou sjel s ňader šat, já je viděl – kolikrát již do tmy plát, a přec jakobych je viděl poprvé, hltal jsem jich lotos v duši jat, cítil jsem, to pravé krásy moc: jako poprv před tebou vždy nová bude stát!