XXXVIII.

Jaroslav Vrchlický

XXXVIII.
Proč Bůh vložil v naše srdce touhu? Klad’ ji kotvou, či jak skutků vzprouhu? Je to volavka snad, člověk v přemítání by se octnul slepý v ptáčníkově dlani? Ptáčník – zlý je osud – čekat bys jej nechal, zatím čekáš sám, co za tebou on spěchal, pak se vysměje ti, drže tebe v hrsti. Bráníš se? On rty ti zavře hrobu prstí. 94