Legenda o stvoření.
Tři setkali se v Nekonečnu VšehoVšeho,
bez jména byli, nebo nebyl člověk,
jenž musí jmenovat vše, by moh’ soudit.
Tři setkali se, neviděli sebe,
neb očí neměli, však cítili
svou blízkost, jak by velký jícen trojí
se otevřel, tak byli proti sobě
v bezmezném prázdnu, nahoře a dole
v němž nebylonebylo, a tu se ozval první,
ne slovem – nebylť ještě tady člověk,
leč tajným fluidem, které z nich válo,
a tím děl první: Jsem, jenž měří Prostor!
Jak hromů sta by valilo se z hloubi,
tak zalehlo to v daleko až do tmy
a druhý nato pravil bouří vichřic:
Jsem roven tobě, jsem, jenž měří Dobu!
A třetí jako vodopádu hukot
děl k oběma: Jsem ten, jenž měří Hmotu.
[99]
Cos kmitlo se, z tmy vyhoupla se země
a všichni tři pravili jedním dechem:
Počátek všeho. Již můž’ přijít člověk!
100