ŽÍT!

Jaroslav Vrchlický

ŽÍT!
Tak jednou řek’ jsem si: Já budu žít! Z poháru radosti Věčnost chci pít, neb Radost a Věčnost jedna jest věc, a Duše chce svobodu, a Život jich klec. Nuž, rozbíti klec – v tom záhada jest, a vězeň jak dívám se v bezedna hvězd, jak mřížemi řinčím, dál odtud, pryč! má chábne vždy síla a vzrůstá jen chtíč! A nechť se i utluku, nechť ztracen cíl, i v tomto zápasu přece jsem žil! Nechť klec jsem nerozbil, nechť tluku se v ní, vždycky se v záři hvězd bezpečně sní... 39